LASKAVÁ ŠKOLIČKA

Průvodkyně

Kateřina Zemčíková

Po maturitě na gymnáziu jsem se věnovala studiu různých oborů, nejprve kulturní antropologii a filozofii, následně vychovatelství na Ostravské univerzitě. Už v rámci studia jsem se zúčastnila aktivit v různých neziskovkách, práce a můj zájem mně vedl k rodinám ze sociálně slabších poměrů (S.T.O. P. z.s.), do domova dětí, nebo k práci s dětmi z romské menšiny (Brno). Začala jsem si čím dál tím více uvědomovat, jaká má rodina zásadní vliv na formování dítěte. Ještě při studiích jsem otěhotněla a stala jsem se matkou. V Posledním roce jsem pracovala jako pedagog ve školičce Motýlek, kde jsem se mnoho naučila od mých výborných kolegyň a ještě více od úžasných dětí, se kterými jsem měla možnost prožívat jejich každodenní radosti a starosti.

Snad tím, že jsem matka, tak si skrze své děti uvědomuji, jaký je vstup do školky obrovskou událostí v životě dítěte. Klíčová dovednost, kterou chci děti učit je respektu-plná komunikace. K tomu je zapotřebí, aby se děti učily jasně a přesně vyjadřovat své potřeby. Věřím, že vždy existuje varianta, ve které jsou všichni vítězové, ráda ji za pomoci dětí hledám. Mým cílem je vytvářet prostředí, ve kterém děti budou cítit bezpečně a ve kterém budou vědět, že jejich názor, postoj, stanovisko je respektováno. Zároveň chci vést děti k tomu, aby respektovaly fungování skupiny, svoje místo v širším kruhu jedinců a způsob, jak taková skupina funguje. Přizpůsobení jednoho, může být darem pro všechny. Ráda bych děti učila, že řád je něco co nám pomáhá, co nás podpírá a ne něco co nás omezuje.

Příroda je pro mě důležitým místem učení. Ráda se s dětmi věnuji průzkumu. Průzkum je, když jdeme a nemáme cíl, když objevujeme, co nám příroda nabízí, když jsme s přírodou v živé komunikaci. Les, trávník, křoví se tak stává nejlepším hřištěm, protože nám pomáhá rozproudit naši vlastní představivost. Budovat v dětech aktivní vztah k Zemi je něco co vnímám jako prioritu při mé práci.

Chci k dětem předávat svoji lásku k hudbě, k pohybu a tanci. Ráda bych je vedla k radostnému prožívání těchto darů, které máme jako lidé k dispozici. Zpěv a tanec je něco, co nás vždy spojovalo, a chtěla bych, aby děti věděly, že důležitý je prožitek z těchto činností a ne výsledek.Výchozí bod pro tyto činnosti je pro mě vnímání rytmu. Hravou formou se s dětmi budu věnovat různým rytmickým cvičením. Věnovala jsem se dlouhou řadu let africkým tancům, věnuji se zpěvu a tanci nadále a rytmus vnímám jako jednotící prvek pro veškeré hudební nebo taneční vyjádření. A nejen to, je to prostředek, díky kterému se můžeme jako skupina setkat a propojit, tvořivě, svobodně a bez rozdílu.

Velmi mně zajímá dramatická výchova a dramaterapie, ráda tuto oblast s dětmi prozkoumávám, vnímám, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak se s dětmi učit něco nového.

Důležité vnímám rituály spojené s přírodou, Vánoce, Velikonoce, Dušičky, atd. jsou pro mne krásnou příležitostí, jak s dětmi oslavit proměnlivost přírody.

Vztahy s dětmi vnímám jako oboustrannou výměnu. Já dětem nabízím své zkušenosti se světem, a ony mně zase ukazují, jak se ve zkušenostech neuzavřít a zůstávat v živoucí přítomnosti.

Petra

Vystudovala jsem učitelství výtvarné výchovy a výchovy ke zdraví pro druhý stupeň ZŠ. Obory jsem si vybrala, protože moc ráda tvořím a otázka zdraví mě zajímá ve své komplexnosti po stránce tělesné i psychické prakticky od puberty. V průběhu studia jsem při praxích zjistila, že více než s dětmi staršími, bych chtěla pracovat s dětmi menšími. A tak jsem po bakaláři v oboru učitelství pro druhý stupeň zvolila navazující magisterský studijní obor – Speciální pedagogiku. Diplomová práce kvalitativním výzkumem zjišťovala rozdíly ve výtvarné tvořivosti dětí předškolního věku.

Díky studiu speciální pedagogiky se mi ukázal svět zase v o něco větší rozmanitosti. V průběhu studia jsem asi rok a půl dělala soukromě asistentku dětem s PAS (poruchou autistického spektra). Tato praxe mě naučila naladit se na jedinečnost dané bytosti, nechat se jí přijmout a pak ji dále rozvíjet. Po absolvování školy jsem byla u zrodu otevření speciální třídy pro děti s PAS, kde jsem jeden rok byla jejich třídní učitelkou. Denní režim byl dosti podobný režimům v běžných třídách, dětem se však muselo přizpůsobit prostředí. Snížený počet žáků umožňoval věnovat se intenzivně všem dětem. Důležité bylo strukturovat prostor, čas i práci s dětmi a pomáhat si vizualizací – piktogramy. Toto je podle mě výbornou inspirací i do běžných tříd, jelikož umožňuje dětem se snáze a rychleji orientovat v prostoru i čase a děti mohou pěstovat svou samostatnost.

Ačkoli mě práce bavila, přišlo těhotenství a následné mateřství a mě začalo býti největší školou narození syna. Díky němu se den za dnem učím tomu, na co mě žádná škola nemohla připravit. Jako máma o to více chápu individualitu dítěte, jeho potřebu výhradní pozornosti. Již méně srovnávám, co by dítě „mělo“ ale sledují více jeho pokroky v jeho daném přirozeném tempu. Jako učitelka jsem věděla, že děti potřebují hranice. Ale jako máma jsem zjistila, že to, co jsem dříve považovala za takzvané „zlobení“, bylo mnohdy jen nevinné dětské zkoumání a objevování. 

Záliba ve výtvarné tvorbě zůstala a proto jsem si s dětmi ve školce nejvíce užívala výtvarné chvilky a když nyní mohu tvořit se synem, často se jen kochám, jaká umělecká díla umí děti vytvořit. Pro nás rodiče je krásné si pak něco pěkného zarámovat a pověsit, ale poznala jsem, že pro děti není tak moc důležitý výsledek, ale celý proces. Každá výtvarná chvilka je pro ně neobyčejným okamžikem, kdy všemi smysly zkoumají materiál a to, co s ním všechno dokážou.

Těší mě být dětem průvodcem na jejich cestě, ukazovat a vysvětlovat dětem náš svět, do kterého přišly a který tvoříme. A zároveň mě těší nechat se vtáhnout do světa děti a sdílet s nimi radost z bytí.